O Juliu Redlichovi víme, že se narodil v roce 1871 v Hustopečích. Někdy počátkem 20. století přišel do Brna, kde pravděpodobně vystudoval vysoké učení a stal se zemědělským inženýrem. V roce 1911 vstoupil jako veřejný společník do firmy „Adolf a J. Cohn“, která obchodovala s barvířským zbožím. V následujících letech se stal dokonce majitelem této firmy, později také generálním ředitelem významné akciové společnosti „Germnia“. V Brně se Julius Redlich v roce 1913 oženil s Klárou Mautner a jejich manželství bylo zapsáno do židovské matriky. O rok později se manželům Redlichovým narodila první dcera Marianne, v roce 1917 přišla na svět mladší dcera Liese Ruth. V této době žila rodina Redlichova ve svém domě na ulici Kaisserring 4. Po vzniku Československé republiky byla ulice přejmenována a přečíslována na Pařížskou 12, v současnosti se jedná o dům na ulici Za divadlem 6. V roce 1930 se Redlichovi stali vlastníky domu na Údolní 17 (tehdy ulice Dr. Bedřicha Macků) – a právě s touto rodinou jsou dosud spojovány zásadní úpravy domu a jeho rezidenčního bytu. Julius Redlich patřil mezi významnější brněnské podnikatele, navíc byl součástí skupiny sběratelů umění. V roce 1925 zapůjčil Moravskému uměleckému spolku pro výstavu v Domě umělců několik svých pláten starých mistrů. Jeho byt na Údolní si tak můžeme představit jako rozlehlou rezidenci s velkorysou vstupní halou, dvěma společenskými salony, rozměrnou jídelnou se zimní zahradou a ložnicemi, orientovanými do zahrady směrem ke Špilberku. V bytě byl pravděpodobně umístěn starožitný nábytek a byla tu vystavena výtvarná díla z jeho sbírky. V domě se kromě rezidenčního bytu majitelů nacházel také ještě menší byt pro řidiče Redlichových, jímž byl Leo Leitner, a  byt zahradníka jménem Antonín Caro. V životě Redlichových ovšem nastal zásadní zlom roku 1939. Na rodinu začaly dopadat rasové zákony a všechna další nařízení a vyhlášky, kterými byli židovští obyvatelé perzekuováni ihned po nacistické okupaci. Jejich dům na Údolní byl arizován, Redlichovi byli vystěhováni do bytu na dnešní ulici Hilleho 5. Do ohlašovacího lístku, který musel pro potřeby úřadů Julius Redlich v roce 1941 vyplnit, uvedl v kolonce náboženství „římský katolík“ – patrně ve snaze zachránit si život. Úřady si ale vynutily tento údaj ověřit, čehož Julius Redlich patrně nebyl schopen, a tak byli manželé Redlichovi v březnu 1942 předvoláni do transportu Af směr Terezín. V Terezíně Tady Redlichovi dokázali přežívat celé dva roky. V únoru 1942 ale Klára Redlichová v Terezíně zemřela a v květnu téhož roku byl Julius deportován do Osvětimi, odkud se už nevrátil. Jejich dům na Údolní s rezidenčním bytem mezitím obsadili nacisté. V červnu 2023 byly před domem umístěny kameny zmizelých věnované právě rodině Redlichových.