Fotogalerie Program Kontakt

Rezidence Café Kaprál

Unikátní literární salon Rezidence Café Kaprál byl otevřen v září roku 2022 pod hlavičkou kandidatury Brno 2028. Slavnostní otevření pro veřejnost proběhlo 22.9.2022 za přítomnosti rodiny Kaprálových a celkem zde pilotně proběhlo 13 akcí, na kterých se dramaturgicky podíleli zástupci brněnských nakladatelství Druhé město, Větrné mlýny, Host, ve spolupráci s Měsícem autorského čtení, časopisem Host a s Moravskou zemskou knihovnou.

Pilotní program spojený s konverzí bytu na kulturní prostor se podařilo uskutečnit díky kandidatuře Brna na 
titul Evropské hlavní město kultury. Během prvních pilotních dvou měsíců se tento jedinečně zachovaný byt brněnského básníka Zeno Kaprála (1941–2020) skvěle etabloval jako místo pro literární setkání, čtení, besedy, knižní křty a další akce, které budou ve stejném formátu pod hlavičkou TIC BRNO pokračovat v roce nadcházejícím. Dlouhodobou vizí je v budoucnu vytvořit prostor pro literární, básnické a překladatelské rezidenční pobyty. Bližší informace k nadcházejícímu programu, který se bude opět konat na jaře a na podzim, budeme průběžně zveřejňovat na  našem FB profilu.
Praktické informace
Vstup na všechny akce je zdarma.

Garant projektu
Brno 2028: Brno s Tebou (TIC BRNO, p.o.)

Autoři konceptu
Martin Reiner, Marcela Straková, Tomáš Kubíček, Miroslav Balaštík, Petr Minařík, Jan Němec, Bohdan Chlíbec

Produkce
Dominika Fialová, Michaela Žáková

PR a komunikace
Simona Osičková (ext/ stáž) ve spolupráci s PRisty a PRistkami partnerských institucí

Spolupráce
Frederika Halfarová, Barbora Reinerová, Radek Štěpánek, Martin Krafl, Michaela Dermauw, Renáta Obadálková, Silvie Šeborová

Partneři
Moravská zemská knihovna, Nakladatelství Druhé město, Nakladatelství Větrné mlýny, Měsíc autorského čtení, Nakladatelství HOST i časopis Host, Městská část Brno- střed

Poděkování
Jarmile, Doře a Fiktovi Kaprálovým, Janě Tiché Janulíkové, Petru Štikovi, Marku Fišerovi, Jakubu Berdychovi Karpelisovi a  Pavle Lukešové.

Aktuální program

Prohlídka bytu

Historie místa

Prostory Rezidence Café Kaprál v bytě na Údolní 17 už na první pohled udivují svojí velkorysostí, použitými materiály, i (na Brno) neobvyklou mírou zachování autentických prvků. A navzdory tomu, že je tento byt i v současné době poměrně rozsáhlý, jedná se o pouhý segment původní velikosti. Někdy po druhé světové válce totiž došlo k rozdělení bytu na dvě samostatné jednotky, a tak lze zatím jenom hádat, co ukrývá a v jakém stavu se nachází jeho druhá část. Na první pohled je současně zřejmé, že se ocitáme v rezidenčním bytě někdejších majitelů domu, kteří nepochybně patřili k ekonomicky a společensky významnějším obyvatelům města. A tak se logicky nabízí otázka, kdo tedy byli vlastníci tohoto domu?
Dům na dnešní ulici Údolní číslo 17 (tehdy Talgasse číslo 15), nechala v roce 1880 postavit Charlotte Kallab. V roce 1898 získali dům Anton Kallab a Emilie Kapoun. V roce 1905 jej pak zakoupil Franz Wenzlowsky, který zde také bydlel, a který byl společníkem firmy ,,Herold Karl, Wenzlowksy Franz - Mechanische Leinen, Juten und Wollwarenfabrik”. Mnohem zajímavější jsou ale následující vlastníci domu. Některý z nich byl totiž v meziválečném období iniciátorem a stavebníkem jeho přestavby a adaptace. V roce 1917 se majitelem domu stal Josef Schwarz, který ho vlastnil až do roku 1930, kdy ho zakoupili Julius a Klára Redlichovi.
O Juliu Redlichovi víme, že se narodil v roce 1871 v Hustopečích. Někdy počátkem 20. století přišel do Brna, kde pravděpodobně vystudoval vysoké učení a stal se z něj zemědělský inženýr. V roce 1911 přistoupil jako veřejný společník do firmy ,,Adolf a J. Cohn”, která obchodovala s barvířským zbožím. V následujících letech se stal dokonce majitelem této firmy a později také generálním ředitelem významné akciové společnosti ,,Germnia”. V Brně se Julius Redlich v roce 1913 oženil s Klárou Mautner a jejich manželství bylo zapsáno do židovské matriky. O rok později se manželům Redlichovým narodila první dcera Marianne, a v roce 1917 ještě mladší dcera Liese Ruth. V této době žila rodina Redlichova ve svém domě na ulici Kaisserring číslo 4. Po vzniku republiku došlo k přejmenování a přečíslování ulice na Pařížskou 12, a dnes jde o dům na ulici Za divadlem 6. V roce 1930 se ale Redlichovi stali vlastníky domu na Údolní 17 (v té době ulice Dr. Bedřicha Macků), a právě s touto rodinou zatím ztotožňuji zásadní úpravy domu a jeho rezidenčního bytu. Julius Redlich patřil mezi významnější brněnské podnikatele, který navíc patřil do skupiny sběratelů umění. V roce 1925 zapůjčil Moravskému uměleckému spolku několik svých pláten starých mistrů pro výstavu v Domě umělců. Jeho byt na Údolní si tak můžeme představit jako rozsáhlou rezidenci s velkorysou vstupní halou, dvěma společenskými salony, rozměrnou jídelnou se zimní zahradou a ložnicemi, orientovanými do zahrady směrem ke Špilberku. V bytě pak byl pravděpodobně umístěn starožitný nábytek a výtvarná díla z jeho sbírky. Kromě rezidenčního bytu majitelů domu, zde byl ještě menší byt pro řidiče Redlichových, kterým byl Leo Leitner a také byt zahradníka Antonína Caro. Pro Redlichovi ovšem nastal zásadní zlom v roce 1939. Na rodinu začaly dopadat rasové zákony a všechny další nařízení a vyhlášky, kterými byli židovští obyvatelé perzekuováni ihned po nacistické okupaci. Jejich dům na Údolní byl arizován a rodina vystěhována do bytu na dnešní ulici Hilleho číslo 5. V ohlašovacím lístku, který musel pro potřeby úřadů Julius Redlich v roce 1941 vyplnit, napsal v kolonce náboženství ,,římský katolík” - patrně ve snaze zachránit si život. Úřady si ale vynutili tento údaj ověřit, což patrně nebyl schopen, a tak byli Julius a Klára Redlichovi v březnu 1942 předvoláni do transportu Af směr Terezín. Tady Redlichovi dokázali přežívat celé dva roky. V únoru 1942 ale Klára Redlichová v Terezíně zemřela a v květnu téhož roku byl Julius deportován do Osvětimi, odkud se už nevrátil. Jejich dům na Údolní s rezidenčním bytem zatím obsadili nacisté.
O Juliu Redlichovi víme, že se narodil v roce 1871 v Hustopečích. Někdy počátkem 20. století přišel do Brna, kde pravděpodobně vystudoval vysoké učení a stal se z něj zemědělský inženýr. V roce 1911 přistoupil jako veřejný společník do firmy ,,Adolf a J. Cohn”, která obchodovala s barvířským zbožím. V následujících letech se stal dokonce majitelem této firmy a později také generálním ředitelem významné akciové společnosti ,,Germnia”. V Brně se Julius Redlich v roce 1913 oženil s Klárou Mautner a jejich manželství bylo zapsáno do židovské matriky. O rok později se manželům Redlichovým narodila první dcera Marianne, a v roce 1917 ještě mladší dcera Liese Ruth. V této době žila rodina Redlichova ve svém domě na ulici Kaisserring číslo 4. Po vzniku republiku došlo k přejmenování a přečíslování ulice na Pařížskou 12, a dnes jde o dům na ulici Za divadlem 6. V roce 1930 se ale Redlichovi stali vlastníky domu na Údolní 17 (v té době ulice Dr. Bedřicha Macků), a právě s touto rodinou zatím ztotožňuji zásadní úpravy domu a jeho rezidenčního bytu. Julius Redlich patřil mezi významnější brněnské podnikatele, který navíc patřil do skupiny sběratelů umění. V roce 1925 zapůjčil Moravskému uměleckému spolku několik svých pláten starých mistrů pro výstavu v Domě umělců. Jeho byt na Údolní si tak můžeme představit
jako rozsáhlou rezidenci s velkorysou vstupní halou, dvěma společenskými salony, rozměrnou jídelnou se zimní zahradou a ložnicemi, orientovanými do zahrady směrem ke Špilberku. V bytě pak byl pravděpodobně umístěn starožitný nábytek a výtvarná díla z jeho sbírky. Kromě rezidenčního bytu majitelů domu, zde byl ještě menší byt pro řidiče Redlichových, kterým byl Leo Leitner a také byt zahradníka Antonína Caro. Pro Redlichovi ovšem nastal zásadní zlom v roce 1939. Na rodinu začaly dopadat rasové zákony a všechny další nařízení a vyhlášky, kterými byli židovští obyvatelé perzekuováni ihned po nacistické okupaci. Jejich dům na Údolní byl arizován a rodina vystěhována do bytu na dnešní ulici Hilleho číslo 5. V ohlašovacím lístku, který musel pro potřeby úřadů Julius Redlich v roce 1941 vyplnit, napsal v kolonce náboženství ,,římský katolík” - patrně ve snaze zachránit si život. Úřady si ale vynutili tento údaj ověřit, což patrně nebyl schopen, a tak byli Julius a Klára Redlichovi v březnu 1942 předvoláni do transportu Af směr Terezín. Tady Redlichovi dokázali přežívat celé dva roky. V únoru 1942 ale Klára Redlichová v Terezíně zemřela a v květnu téhož roku byl Julius deportován do Osvětimi, odkud se už nevrátil. Jejich dům na Údolní s rezidenčním bytem zatím obsadili nacisté.
Nejdříve byl v roce 1941 správcem domu určen Johann Holleschansky, a po něm Edgar a Werner Mehks. Po skončení války byla dům, jako na německý majetek, uvalena národní správa a definitivně byl znárodněn v roce 1948, kdy připadl Městskému národnímu výboru, a ten jej začal pronajímat. Dlouho letým nájemníkem jedné poloviny bytu se tak někdy od 60. let 20. století stal Zeno Kaprál, a po něm jeho syn.
Kdo byl ale onen majitel domu před Redlichovými Josef Schwarz? Jaké osudy měly dcery Kláry a Julia Redlichových? Kdo byl stavebníkem a hlavně architektem adaptace bytu v meziválečném období, a co ukrývá sousední byt? To jsou otázky k dalšímu bádání.

Michal Doležel, 2022

Podívejte se na záznamy z předešlých akcí